Hned na začátku školního roku jsme se s třídami MSO4. a PED4. vydali do Moravského divadla v Olomouci na inscenaci Jejich sestra. Bylo to rozhodnutí, které se ukázalo být víc než jen kulturním zpestřením – bylo to setkání s otázkami, na které ani dnes nedokážeme jednoduše odpovědět.
Drama nás přeneslo do příběhu rodiny Mašínů – rodiny, která svou pouhou existencí dodnes rozděluje českou společnost. Inscenace se však záměrně vydává méně prozkoumanou cestou a obrací svou pozornost ke Zdeně Mašínové, dceři hrdiny odboje zastřeleného nacisty, a sestře dvou mužů, jejichž příběh vstoupil do moderních dějin naší země způsobem, který jsme dosud nedokázali uspokojivě pojmenovat.
Zdena zůstala. Zdena nesla. A Zdena mlčela způsobem, o kterém se nemluví.
Myšlenku toho, že „společnost si pamatuje selektivně – to pohodlné zůstane, to ostatní má tiše odumřít,“ dnes tiše pozorujeme téměř v přímém přenosu.
Nevšední zážitek v nás vyvolalo i dění v hledišti, ve kterém s námi seděli diváci osobně spjatí s rodinou Mašínových a také s rodinou Václava Švédy, který byl členem skupiny bratří Mašínů a protikomunistickým odbojářem (v roce 1955 byl odsouzen k trestu smrti a popraven). Dcera pana Václava Švédy právě 21. září oslavila 80. narozeniny a byla jí předána kytice.
Mimořádnou zpětnou vazbu pro nás pedagogy vytváří fakt, že žáci technických oborů sledovali toto téměř tříhodinové dění s nepředstíranou pozorností.
Nebyla to totiž jen hra – bylo to svědectví.
Děkujeme Moravskému divadlu Olomouc a všem, kteří se na této inscenaci podíleli za to, že existují příběhy, které se nesmí ztratit. A za odvahu je vyprávět znovu – v době, kdy to má smysl možná víc než kdy jindy.
-ms-
